O klubu

Badminton v Želešicích slaví 20. let

Badminton je úžasný sport, který v posledních několika málo letech zaznamenal obrovský vzestup popularity. Objevily se specializované haly, kde je někdy problém sehnat volné místo, prakticky každý týden se hraje větší či menší badmintovnový turnaj. V Želešicích se badminton začal hrát už v době, kdy se jednalo o celkem exotický sport, který provozovalo ne mnoho nadšenců a pozdější popularitu by mu molokdo předpovídal.

Jak to celé začalo? V roce 1992 se konaly Olympijské hry v Barceloně a badminton měl na této olympiádě svoji premiéru. Zlaté medaile si tehdy odnesly indonezské superstar a pozdější manželé Alan Budikusuma a badmintovová legenda Susi Susanti. Nic vám ta jména neříkají? Nevadí. Tehdy ještě Československo v Barceloně reprezentoval Tomasz Mendrek a Eva Lacinová. A někde v publiku našim hráčům držel palce Igor Pánek, vychovatel z Želešického Středního odborného učiliště. A tahle hra ho dostala. A protože učiliště mělo tělocvičnu, kam se badminton ?vešel?, tak přesvědčil své kolegy, nakoupilo se vybavaní (několik dnešní optikou viděno příšerných hliníkových raket a síť) a začali to zkoušet. Mezi prvními nadšenci byl i Víťa Andrlík, který jako jediný z původní party zůstal a absolvoval s želešickým badmintonem všech dvacet sezon. Důležité však je, že Víťu pojil příbuzenský vztah s Martinem Kolářem, který v té době hrál soutěžní badminton za tým brněnské Univerzity. A díky tomu se tým SOU pár měsíců po svém neoficiálním vzniku přihlásil do soutěže brněnské městské oblasti.  Mimochodem Martin se o několik sezon později objevuje v řadách želešického týmu, kde působí doposud. Víťa Andrlík má zásluhu i na další důležité záležitosti. Badmintonový tým potřebuje minimálně čtyři pány a dvě dámy.  Panové k dispozici byli, dámy nikoli. Mezi kolegyněmi se nenašly a tak se hledalo jinde. Víťa, který působil jako instruktor autoškoly uspěl a do rodícího se týmu přivedl Leonu Lžičařovou a Markétu Čečilovou. A mohlo se začít.

První soutěžní sezona ukázala, že to nebude tak jednoduché. Tým SOU Želešice nebodoval ani v jednom zápasu a ukončil sezonu se skore 7:57, kdy navíc minimálně tři body zíslal díky skrečovaným útkáním soupeřů.

Hned v následující  sezoně opouští učiliště a tím i želešický badminton jeho duchovní otec Igor Pánek a někteří další nemají po výprasku z předchozí sezony mnoho chuti pokračovat. Víťa Andrlík proto oslovuje několik místních, které zná a do týmu přichází Jožan Burda a hlavně Roman Veselý. Ten se brzy stává hráčskou jedničkou a později přebírá vedení týmu, který vede doposud. Ačkoli v týmu působí i další členové původního kádru, trojice Andrlík, Veselý, Burda odehraje podstatnou část sezony na mužských postech. Mezi dámami se nově objevují Věra Hlinková, Broňa Veselá a Irena Andrlíková, ale hlavní oporou a singlovou jedničkou zůstáva Leona. Sezona ovšem nekončí o mnoho lépe než ta předchozí. Za zmínku stojí zápas Roman Veselého s legendou brněnského badmintonu Pepou Kusým. První set 15:7 pro Romana a Kusého nezapomenutelná věta: ?Co ti dávají nažrat, že tak lítáš?. Asi to byl první vyhraný set v mužském singlu vůbec. A potom dvakrát drama v nastavení 14:17 a 14:18. Nebylo to daleko.

Na konci sezony přichází nápad, uspořádat nebodovaný individuální turnaj, kterých se v té době mnoho nehrálo. Sponzorem, který přispěl na zajímavé ceny a občerstvení pro hráče se stala společnost KOR ? Brno, která provozovala restauraci Bobr Centrum v Želešicích a díky tomuto spojení se 20. května 1995 hrál první turnaj Bobr Cup, který bude zřejmě navždy patřit do historie jihomoravského badmintonu jako jeden z prvních (ne-li vůbec první ) komerčních turnajů.

Asi stojí za to říct, že na badminton se toho tehdy v Česku mnoho koupit nedalo.  Rakety  jsme kupovali ?ojeté? od reprezentanta Ondry Lubase, který hrál ligu tuším ve Švýcarsku a s hříšně drahými a špatně dostupnými plastovými yonexy se hrálo do úplného zničení. Jak si špičkoví hráči mění ?peříčka? po každé třetí výměně jsme sledovali pouze občas na videu.

Další sezona znamenala příchod dalších místních hráčů, dvou Jirků, Marečka a Chytky a Kamila Holemáře.  Jirka Chytka se stal postupně další nedílnou součástí želešického týmu a působí v něm do současnosti. Jirka se taky hned ve své první sezoně postaral o první mužskou singlovou výhru, když na pozici týmové trojky udolal ve třech setech Tomáše Peslara ze silného VSK FS Brno. Ve stejném utkání potrápil ve třech setech Roman Veselý na postu jedničky svého jmenovce Tomáše, se kterým o rok dřív uhrál jeden jediný míček a který se o dvě sezony později vyšplhal až do první stovky republikového žebříčku. Něco se děje. Ono to nakonec přeci jen půjde.

V následující sezoně tým poprvé neskončil poslední, ale stalo se tak pouze díky vyloučení Břeclavi ze soutěže. Sezona sice znamenala další drobné individuální úspěchy, ale tým stále čekal na první bod  z regulerně odehraného zápasu. A čekání pokračovalo až do sezony 1999/2000. Ve třetím kole soutěže se Želešice potkaly s nováčkem soutěže BC Lithotex Ždár n. Sázavou a zvítězily doma 7:1. To už se k týmu přidal další s vytrvalců (v tomto případě doslova ? maraton za 3:37) Radim Sedlák a jeho pozdější manželka Petra, tehdy Gatová a spolu s nimi Marcela Gatová. Pouhý den po ?slavné? výhře přichází další výsledek, který vstoupí do dějin klubu. Do Želešic přijel v sezoně téměř neporazitelný tým z Jihlavy a po sedmi zápasech bylo jasné, že si výhru neodveze, protože Želešice fantasticky vedly 4:3. V posledním mixu to v prvním setu vypadalo na senzaci, ale velezkušený Milan Parma zachránil Jihlavě bod, když svou partnerku prakticky nenechal hrát. Želešice uhrály první body a neskončily na posledním místě.

Podpora ze strtany SOU v této době prakticky neexistuje, spíše naopak a tým hraje pod jeho hlavičkou spíše ze setrvačnosti. Pro sezonu 2000/2001 se rozhoduje pro změnu a stává se součástí místní tělovýchovné jednoty TJ Viktoria Želešice, jako jeden z jejích oddílů. Domovskou halou, bez které badminton provozovat nelze, zůstává nadále tělocvična SOU. V této sezoně se mezi účastníky nejnižší badmintonové soutěže objevuje Sokol Jehnice a končí až za želešickou Viktorií. V dalších sezónách tento mančaft vystoupá až na úplný vrchol domácího žebříčku a stane se několikanásobným mistrem republiky.  V jeho řadách se objeví i v úvodu zmiňovaný Tomasz Mendrek, nebo další olympionik Petr Koulal. Ty už ale hráči želešické Viktorie přímo na kurtu nepotkali.

V následující sezoně dochází ke kompletní obměně dámské části týmu. Odchází Petra i Marcela Gatovy a na jejich místo se podaří před sezonou získat tři nové tváře z Brna, sesterské trio Jana, Dana, Lenka. Holkám nechybí nadšení, ale začínají v podstatě od začátku a tak se tým výsledkově musí spoléhat především na svou mužskou část a to v nabité soutěži nestačí.  Viktoria sice dokázala překvapivě remizovat se silnými Židlochovicemi, ale ztrácela s relativně lehčími soupeři a když Ždár rovněž překvapivě remizoval s VSK FS Brno, znamenalo to pád na poslední příčku.

V sezoně 2002/2003 pokračuje tým v prakticky nezměněné podobě, ale tentokrát se daří získávat body s rovnocenými soupeři a tým se znovu odpoutal ode dna tabulky. V této sezoně postupuje Sokol Jehnice a začíná jeho cesta vzhůru. V soutěži se objevil další později velmi úspěšný jihomoravský tým BC Premiera Brno, se kterým želešickou Viktorii dodnes pojí velmi přátelské vztahy.

Další sezona přináší důležitou změnu v ženském obsazení. Sesterské trio zůstává pohromadě, ale jenom tak zkusit si to přichází Renata Matušková a už na začátku sezony je jasné, kdo se stane pro nadcházející období ženskou jedničkou.  Renči chvíli trvalo, než se rozkoukala i v zápasech, ale potom uhrála důležité body  se slabšími soupeři a tým se na konci sezony pohyboval uprostřed tabulky a definitivně přestal být týmem, který rozdává body a je snadným soustem.

Uplynulá sezona byla poslední sezonou týmu VSK Univerzita Brno a tak do té následující  do Želešic přichází už dříve zmíněný Martin Kolář. Odešly ale sestry Stojanovy a náhrada se hledala obtížně. Renatu nakonec před sezonou doplnily Alena Plchová a Jarka Pajkanovičová, která pro svou nezničitelnost  a  nadšení brzy získala přezdívku motorová myš. Mužskou část týmu doplnil ješte Radek ?Bouda? Matuška, který ačkoli byl v týmu pouho jednu sezonu, zapsal se rovněž natrvalo.

Do sezony náslebující nastupoval tým s nedobrými vyhlídkami, protože zranění vyřadilio za hry ženskou jedničku Renatu a pro většinu sezony se s ní nedalo počitat. I přes toto citelné oslabení si tým nevedl úplně zle a zpět na dno tabulky nespadl. Sezona 2006/2007 přinesla jeden důležitý zlom pro celý badmintonový sport. Došlo k zásadní změně pravidel a namísto počítání do 15 bodů se ztrátami se začalo hrát do 21 bodů bez ztrát. Badminton tak získává novou dynamiku a stává se i zajímavějším pro televizní přenosy. Začíná se rodit nový masový fenomén ? hra jménom badminton.

V průběhu následující sezony se tým rozrůstá o další dámy, Margitu Pézovou, Petru Gesheidtovou a hlavně o Bohdanu Oberfrancovou. Složení týmu, který bude hrát následující sezony až do součastosti je kompletní: Víťa Andrlík, Roman Veselý, Jirka Chytka, Radim Sedlák, Martin Kolář, Renata Matušková, Bohdana Oberfrancová, později navrátivší se Petra, teď už Sedláková a Jarka Pajkanovičová. Na konci roku 2007 odchází ze Želešic definitivně Střední odborné učiliště a vzhledem k nevyjasněným nájemním vztahům musí TJ Viktoria druhou polovinu soutěže odehrát na hřištích soupeřů nebo v náhradních prostorách. Přesto nehraje nejhůř se znovu posunuje výše.

Následují další sezony, kdy tým Viktorie hraje ve stabilním složení a je i stabilní součástí Městské badmintonové soutěže, která ovšem zahrnuje týmy ze tří  krajů.  A tak Želešice soupeří s týmy nejen z Brna, ale z Jihlavy, Ždáru n. Sázavou, Uh. Hradiště, Zlína, Chropyně nebo Hustopeč, Břeclavi či Podivína.  Na jižní Moravě bude jen málo lidí, kteří  mají co do činění s badmintonem a neví nic o Želešicích.

Ještě jednou se tým musel obejít bez domácí haly v Želešicích, když došlo k její částešné rekonstrukci v roce 2011. Na tuto dobu získal zázemí v Pršticích, ale nadále hrál pod hlavičkou Želešic.

V sezoně 2011/2012 se Městské soutěže zůčastnil rekordní počet týmů a želešiické Viktorii se v jedné z nejpovedenějších sezon podařilo proklouznout v silné konkurenci až do finalové skupiny. Tam především díky zraněním už neuspěla a skončila celově šestá. Na konci sezony však bylo rozhodnuto o vzniku nové soutěže, 4. ligy a Viktoria získala právo do této ligy postoupit. Vzhledem k úzkému kádru s věkovým průměrem přes čtyřicet se však tohoto práva zřekla a zůstala v Městské badmintonové soutěži.

Zatím poslední sezona přinesla nejlepší umístění v historii klubu. Reorganizované soutěže se zúčastnilo devět týmů. Viktoria do soutěže nevstoupila úplně nejlépe a začátek sezony byl po výsledcích z předchozí sezony zklamáním. Po novém roce ale přišla série výher v čele s nečekaným vítězstvím nad suveréní a nakonec první Chropyní  a i díky ostatním výsledkům se Želešicím podařilo na poslední chvíli znovu proklouznout do finalové části, tentokrát čtyřčlené.  Tam začal tým prohrou s doma tradičně silnými Hustopečemi, které ale doma porazit umí. Bohužel znovu zasáhly nepříznivé okolnosti a značně oslabený tým se musel před soupeřem sklonit i v odvetě. Oba dva následující  duely s Badmintonem Česká Viktoria vyhrála a získala celkové třetí, medailové místo